Blog

2.1.2020

. . . asi tak 20 let si říkám, že budu něco psát, že prostě něco napíšu, nebo že budu psát pravidelně nějaký deník, nebo cokoliv, jen když budu něco psát. Píšu totiž všemi deseti prsty a ten zvuk, který vydává ta klávesnice při psaní je tolik vzrušující, že už vlastně nejde odolat.

Loni jsem začal psát humornou povídkovou knihu o cestě po americe /USA/, kterou jsem se svými 2 kamarády podnikl před 22 lety. Mám již vymyšlené téměř všechny názvy kapitol, vím zhruba kolik by kniha měla mít stran, mám jasno v tom, že si knihu vydám sám a jak ji budu propagovat, kde všude budu mít autorská čtení a kolik bych na ni mohl zhruba vydělat peněz. Dokonce mám napsanou půlku první kapitoly, kde se povedlo vymyslet i několik myslím dobrých fórů. Je to fuška si to takhle všechno vymyslet a ještě větší fuška to bude celé dotáhnout do konce. Držím si palce!

 

2.1.2020

Už od léta mám jednu velkou touhu a tou je osobně se podívat na měsíc. Napadlo mě to jednou v noci, když jsem se procházel areálem DOVU v Ostravě a jak tak koukám na ten obrovský měsíc, najednou jsem pocítil silnou touhu se takhle jednou podívat z měsíce na naši zemi. V tu chvíli mi to vůbec nepřišlo nereálné a vlastně jako nereálné mi to nepřijde ani teď. Začal jsem o to více sportovat, abych byl co nejvíce zdráv a v době, kdy to bude reálné a já budu stále v dobré kondici, si prostě koupím jízdenku či letenku na měsíc a bude to. Jo, už jsem o tom řekl svým dětem s tím, že jim z měsíce následně zamávám. Mají ze mě legraci!

 

27.1.2020

Na YouTubko jsem nahrál jednu legrační říkanku. Umím ji od cca 16 let, což už je ale let. Občas zase něco nahraju pro dobrou náladu. Jo a jak říká můj kamarád Tráva z Brna "musíme se chválit", tak se chvalme!

 

14.9.2020

... jedna báseň napsaná před pár měsíci, kdy to teda nebylo moc ok...

 

Když si lžeš

 

Zůstaneš stát na místě, nikomu nic nepodepíšeš, nikomu neuvěříš.

Všechno se vytratilo, ale vše je stále pořád stejné.

Cítíš jak přestalo foukat a ty jsi kapitánem na své velké vysněné plachetnici uprostřed moře.

 

Máš plachty, kormidlo, rumu zásoby.

Chybí ti vítr, ten si nevylžeš.

 

10.11.2020

Dnes má Evžen svátek.

Dnes je to cca 10 měsíců, co prodávám Evžení věci.

A dnes je to více než 4-5 let co si o tom všem ve své nepoučitelné hlavě sním.

 

501x zákazníků už má něco od Evžena.

200x jsem rozdal, daroval, poslal.

 

Z prvotní totální naivity jsem rychlostí blesku spadl do skutečné reálné reality. Pád byl o to drsnější, když jsem si uvědomil, že mi je 44 a mám méně peněz než má v bance na svém prvním účtu moje 13 letá dcera a dokonce méně než má můj 10 letý syn v pokladničce. Jen tak mimochodem, v pokladničce má něco málo přes 2 litry…

Věřím, že pro spoustu lidí je toto zřejmě těžko pochopitelné. Pro mou ženu rovněž… Ani nevím, jestli se stydět, brečet nebo se smát.

Nu což, olupte, jde se dál, musí to jít, ani nevím co jiného bych dělal!

 

Evžen je imaginární postava, kterou jsem si vymyslel kdysi na střední. Je fajn, když mě lidé oslovují pane Evžene :-). Jojo, už jsem starší kocour, květák s páčem už dávno nenosím, šedivých vlasů mám asi víc než tmavých, čím dál tím více stále miluji jazz a v poslední době také soul. Být Evženem je vlastně být sám sebou, dělat věci, které mi přijdou smysluplné a věci které mě baví.  Nacházet stále nové a nové zážitky, setkání, nebát se znovu a znovu udělat něco jen tak a nehledět na to, co si někdo pomyslí, co řekne a jak vás bude přesvědčovat, že takhle se to přeci nedělá a že to nejde.

 

Chci poděkovat své ženě, dětem, všem kamarádům a lidem kolem, kteří mi pomohli, pomáhají a i když si asi kolikrát ťukají na čelo…

 

Hola hej, Evženovi k svátku přej!!!

be

 

 

 skoda4

Tabulka velikostí